Zahrádka - zbytky náměstí s kostelem

Zahrádka u Ledče nad Sázavou

Po osmi stech letech se uzavřela historie jednoho městečka, ležícího na břehu řeky Želivky v
nadmořské výšce 382 m. n. m. Usnesení vlády z 27.8. 1969 bylo
rozhodnuto o likvidaci Zahrádky, která ležela v zátopové oblasti nově
budované přehrady na Želivce u Švihova.

Usnesení vlády z 27.8. 1969 bylo rozhodnuto o výstavbě vodní nádrže
Želivka - Švihov, která od roku 1972 zásobuje pitnou vodou Prahu a
dalších 150 obcí ve středních, východních a jižních Čechách. V nádrži
je zakázáno koupání a provozování vodních sportů. Nádrž byla původně
nazvána Švihov, podle obce, která stávala právě v místech přehrady.

Nádrž má sypanou, 59m vysokou zemní hráz, postavenou v letech 1965-1976. Zadržůje 266 mil m<sup>3</sup>
vody na ploše 1430 ha. Délka vzdutí je 38 km. Dominantou hráze je
sdružený objekt se šachtovým přelivem s dvěma odběrnými věžemi. Voda
teče samospádem štolou o profilu 2,64 m a kapacitě 7000 l/s a o délce
51,8 km do vodojemu u Jesenice, který má kapacitu 200 000 m3.

Přehrada dnes dodává pitnou vodu Praze, Ledči nad Sázavou, Světlé nad
Sázavou, Havlíčkovu Brodu, Pelhřimovu a dalším obcím v okolí.

Počátek osady Zahrádka, jedné z nejstarších osad na Ledečsku, datován
do období vnitřní české kolonizace z konce 12. století. Vznik zahrádky,
kostela a neposledně i zahrádeckého újezdu měl velký význam pro
sídlištní vývoj krajiny na středním toku řeky Sázavy i Želivky ( ve
středověku se i řeka Želivka jmenovala Sázava ). Tento neúrodný a
kopcovitý kus země byl osídlován později než jinde v Čechách.

První písemě doložená zpráva
o Zahrádce, dochovaná v listinném falzu ze třináctého století, se
objevuje v darovací listině českého krále Přemysla Otakata I. z roku
1219. Přemysl Otakar I. postoupil vyšehradské kapitule ves Zahrádku i s
kostelem a přilehlým újezdem.
Byl to dar za bezprávně odňatý ornát této kapitule. Darování bylo
potvrzeno v roce 1245 listinou papeže Inocence IV. Ves, kostel a
přilehlý újezd vyšehradské kapituly jsou prokázány dalšími písemnými
prameny od roku 1248 až do roku 1436, kdy se Zahrádka dostala do
zástavy a později do vlastnictví Trčků z Lípy.
Darováním nabyl Svatavin újezd velkého rozšíření na levém i pravém
břehu řeky želivky. Náležela k němu nepochybně dosti rozsáhlá krajina,
tehdy z velké části neobdělaná od lese Melechova, Koutů až k tehdejší
vsi Humpolec. Když Zahrádka náležela pod vyšehradskou kapitolu, je
uváděn jako její držitel vyšehradský probošt Filip. To bylo před rokem
1245. Po něm nastoupil od roku 1245 do roku 1275 kanovník Hermann.

Obec se také připomíná v roce
1327 za probošta vyšehradské kapituly. V této době vzrostl význam
Zahrádky i zdejšího brodu přes řeku Želivku. Právě od lze datovat
začátek stavby hradu na protilehlém západním břehu řeky. Hrad dostal
název Klosterberg. Lidově byl později nazíván „Kotrbejk“. Byl
strategicky situaván mezi Želivkou a Blažejovickým potokem. Od roku
1348 na hradě sídlil probošt Jindřich z Libé a od roku 1420 je uváděn
jako pán hradu probošt Albík. Ten byl patrně také poslední z
představitelů vyšehradské kapituly, který spravoval zahrádecké panství.
V průběhu dalších let hrad zpustl, možná byl i zničen husitskými
vojsky.

V
roce 1436 byla Zahrádka zápisem krále českého, uherského a římského
císaře Zikmunda Lucemburského zastavena Mikuláši Trčkovi z Lípy. Ten
sídlil na blízkém hradě Lipnici. Trčka však neměl zájem hrad v Zahrádce
obnovovat. Za trčkovi vlády, v roce 1562 získala Zahrádka od císaře
Ferdinanda I. Habsburské právo výročních trhů a byla povýšena na město
s právem používat znak města. Trhy měly velký význam pro samotné město
i široké okolí. Městečko v té době dostalo i nový název TRHOVÁ
ZAHRÁDKA. Rod Trčků z Lípy vládl nad Trhovou Zahrádkou dvěstě let. Adam
Eduard Trčka z Lípy se účastnil spiknutí na Albrechta z Valdštejna,
který býl zákeřně zavražděn v Chebu roku 1634. Jeho majetek byl v roce
1636 císařem zkonfiskován.

Poté se dostala Trhová
Zahrádka do rukou Volfa Adama z Pappenheimu, od něhož ji v roce 1638
kopil Burian Ladislav z Valdštejna. Dalším z majitelů v řadě byla v
roce 1660 Marie Monika Švihovská, rozená hraběnka Valdštejnová. V
držení tohoto rodu zůstala Trhová Zahrádka až do roku 1669. Po tomto
datu krátce vlastnil Trhovou Zahrádku opat břevnovského kláštera Matouš
ferdinand z Bilenberka. V poslední vůli odkázal Trhovou Zahrádku svému
klášteru. Za jeho spravování vznikla v roce 1686 v městečku škola. Opat
břevnovského kláštera Otomar Zinik prodal městečko v roce 1707
císařskému komořímu Leopoldovi Donátovi, knížeti z Trautsonu a
Falkštejna. Nový majitel vlastnil nedaleké Dolní Kralovice a další
panství v okolí. Trhová Zahrádka byla připojena k martinickému statku.
V roce 1766 prodal rozsáhlé statky, mezi nimi i Trhovou Zahrádku, Karlu
Josefovi Palmovi hraběti z Gundelfingenu. Ten je však hodně zadlužil a
byly mu v roce 1801 soudně prodány. Majetek byl spravován z panství v
Dolních Kralovicích.

V roce 1848 bylo zrušeno
poddanství a v roce 1850 vznikly politické okresy. Zahrádka připadla
pod politický okres Ledeč nad Sázavou.

Rok 1850 byl však pro městečko tragický. Velký požár zachvátil 21.
února téměř všechno. Oheň zničil devadesát osm domů, část památek i
písemnosí. Občané zůstali bez přístřeší a trvalo delší dobu, než si
svépomocně postavili nová obydlí. Někteří již nechtěli své příbytky
opravovat a vystěhovali se.

Význam městečka poklesl v době, kdy v okolí začali budovat železnici a
vznikl první průmysl. Zdejším lidem přinášelo obživu pouze zemědělství
na malích políčkách roztroušených po stráních, případně drobná řemeslná
výroba. Jednalo se hlavně o obuvníky, krejčí, čepičáře, koláře,
truhláře, kováře, pekaře, řezníky. Své dílničky zde měli i perleťář,
bednář, síťař a formíř. V okolí bylo i několik mlýnů s pilami.

Různorodost zdejších řemesel
přitahovala širokou veřejnost na vyhlášené výroční trhy. Řemeslníci
chodívali na jarmarky i do dalekého okolí. Všude byly jejich výrobky
žádány. Nedostatek práce zapříčinil i dost velké vystěhovalectví
obyvatel nejen do Prahy a Vídně, ale i do Ameriky. Dodnes tam existují
vlastenecké spolky zahrádeckých rodáků.

K
prolomení izolace městečka došlo až v roce 1856, kdy byla postavena
první silnice z Trhové Zahrádky do Želiva. Po ní následovaly stavby
silnic do Ledče nad Sázavou ( 1858 ), do Dolních Kralovic ( 1862 ), a
konečně v roce 1879 do Humpolce.

Kolem roku 1860 byla v
Zahrádce zřízena také Pošta. Ta se sem dovážela z Ledče nad Sázavou.
Ještě lepší spojení se světem nastalo po vzniku linkové autobusové
dopravy z Ledče nad Sázavou přes Zahrádku do Humpolce.

První světová válka i zde krutě zasáhla do života občanů. Mnoho mužů
muselo nastoupit na frontu a někteří se již nevrátili. Radost přineslo
ukončení války a vznik první republiky. Zpráva o tom, že byla
ustanovena samotná Československá republika, přišla do městečka ráno
29. října 1918 a to byl důvod k veselí.

V
roce 1920 se městečko opět vrátilo k původnímu názvu Zahrádka. V té
době tu bylo 1187 obyvatel, kteří žili ve 161 domech. Byl zde obecní
úřad, pošta, četnická stanice, obecní knihovna, farní úřad. Již
předtím, v roce 1919, zde byla založena silná tělocvičná jednota Sokol.

Pracovních příležitostí bylo
v Zahrádce i za první republiky málo. Byly tu dva mlýny a strojnická
dílna Václava Fialky, malá cementárna a pobočný závod stavební firmy
Františka Vorlíčka z Ledče nad Sázavou.

Za druhé světové války bylo mnoho místních lidí nasazeno na nucené
práce v Německu. Do koncentračních táborů bylo odvezeno čtrnáct občanů
židovského vyznání. Domů se vrátili pouze čtyři z nich. Zatčeno bylo i
několik zahrádeckých občanů. Zahrádka byla osvobozena Rudou armádou 10.
května 1945.

Po válce založili bratří
Fialkové malou továrnu na výrobu mlátiček. Po znárodnění se továrna
stala pobočním závodem ledečského Kovofiniše. Závod zanikl až při
likvidaci městečka. Zemědělci byli nuceni vstoupit do JZD v roce 1949.
Po čtyřech letech však bylo družstvo rozpuštěno. Nové, větší družstvo,
v němž byli všichni zemědělci, vzniklo v roce 1958. Družstvu se
nedařilo, a tak bylo od ledna 1964 převzato státními statky. Ty zde
hospodařily do zániku městečka a částečně až do devadesátých let.

Na přelomu sedmdesátých let došlo v existenci Zahrádky k osudovému
zlomu výše uvedeným rozhodnutím vlády.

Městečko začalo pomalu mizet a přeměňovat se ve zbořeniště. Likvidace byla ukončena v roce 1976.

Dodnes zde zůstal pouze
kostel, zasvěcený svatému Vítu, a socha Bolestné Panny Marie na bývalém
náměstí. Sochu vytvořil v roce 1738 pardubický sochař a řezbář Jakub
Teplý. Zbyla zde i kamenná kašna, postavená v roce 1886. Pomník padlým
z první světové války, který byl rovněž postaven na náměstí v roce
1933, je přenesen na zdejší hřbitov. Ten je stále přístupný, ale je zde
zákaz pohřbívání.

Většina obyvatel Zahrádky se
přestěhovala do okolních měst, mnozí jsou roztroušeni po celé
republice. Dodnes však na své rodiště s láskou vzpomínají.

V současné době je v Zahrádce jeden trvale obydlený dům.

K předním zahrádeckým rodákům patří kněz profesor Karel Vrána ( 1925 )
přední český filozof a teolog. Po druhé světové válce odešel studovat
do Říma a po komunistickém puči mu byl znemožněn návrat domů. V Římě
založil Českou křesťanskou akademii, působil jako dlouholetý rektor
papežsté koleje Nepomucenum, přednášel teorii v italském Beneventu,
filozofii na univerzitě v Neapili a na Lateránské univerzitě v Římě. V
současné době přednáší i na pražské Karlově univerzitě. Je autorem
několika filozofických knih doma i v zahraničí. Také osobně vítal
papeže Jana Pavla II. v římské kolejí Nepomucenum.

Historické údaje čerpány z knihy „TOULKY VRCHOVINOU“ a dalších odborných publikací pana Františka Plevy.

Webové stránky o Zahrádce neleznete zde: zaniklé městečko Zahrádka